Morning tru (i kdyz my tu ted mame apinun),

hlásíme se poprvé z letošní exkurze na Papuu. Naše exkurze začala setkáním na Ruzyni, pokračovala poklidnou cestou do Zurrichu, mnohokrát delším letem do Hong Kongu a dalším letem do Manily. Tady jsme se potkali s naším posledním členem – na Filipínské úřady pořádně naštvaného Sašu. Při dalším letu do Port Moresby jsme byli pohostinností aerolinek tak zaskočeni, že jsme při výstupu z letadla jen bouleli oči z přejezení. O co větší boj to byl pro Martina, který měl v batohu zakázanou bagetu se salámem a poctivě ji do sebe během čekání na odbavení natlačil. Naštěstí s ním někteří y nás měli slitování a pomohli žvýkat. Paní u pasové přepážky nebyla z nejrychlejších a fronta se vinula celkem do dálky - tehdy nám do odletu dalšího letadla zbývalo jen 25 minut a my začali být nervózní. Odbavení jednoho člověka trvalo 3 minuty, pak jen poshánět zavazadla, doběhnout k další přepážce, odbavit zavazadla (10 minut do odletu), poklusem na prohlídku příručních zavazadel, pak si to pro úspěch střihnout ještě jednou a už jsme měli cestu k letadlu volnou. Ouha, volnou, ale 300 metrů dlouhou. Náš dosavadní klus se změnil na sprint a šok z tropického klimatu jsme si opravdu užili. K letadlu jsme úspěšně doběhli a náš let zpozdili jen o 10 minut. Přesto jsme do Madangu dolítli všichni v pořádku a dokonce se shledali i s našimi věcmi.

            V dalších 2 dnech jsem se všeobecně aklimatizovali, seznamovali s osazenstvem Nagady a hlavně šnorchlovali a potápěli. Biskety zatim docela chutnaji, cerstve kokosove mleko je super. Vcera jsme si uzili tropicky lijak (Suspa se 3 dalsima lidma byl na lodicce v mangrovech...). Dnes po snidani vyrazily na nedaleky ostrov Wongat. Kolem ostrova byl paradni koralovy utes, na ktrerem jsme snorchlovali a potapeli se, taky jsme ho obeplavali. Celá akce připomínala spíše velké barbecue – hostina z masa peceneho v jame v zemi, pecenych bananu a plodu, ktere se jmenujou taro nebo tak nejak (z celedi aronovite, je to v podstate takova na sacharidy bohata hmota vicemene bez chuti - stejne jako banany, ktere se pecou) a papuanskeho piva, ktere je docela dobre. Pak tam bylo ovoce, ktere kdyz se otevre, tak semena vypadaji jako snuska zabich vajicek - ale chutnaji vyborne - trochu jako angrest. Srandu jsme si užili při cestě domů, kdy jsme se maličko povozili a pohoupali díky alkoholem a betelem opojenému řidiči loďky. Večer nás ještě čekala malá přednáška na uvítanou a pak jsme naopak mi udělali velkou radost předáním dovezených cigaret. Tímto tedy končí naše dosavadní pohoda na pláži a zítra ráno vyrážíme vstříc pralesu a všem těm slibovaným nemocem.

Zitra vyrazime do lesa – do Wanangu – coz je odsud 100 km autem a 12 km pesky. Budeme mit nosice. Po tom co jsem videl, jak se filipinci lamou pod myma batohama, jsem se strachoval, jestli ty nase bagly unesou. Pry jsou to zenske a nebudou s tim mit zadny problem. Takze zitra na cely den mame pochod na stanici. Tam nebude pripojeni na net, takze se ted nejakou dobu neozvu – nevim presne jak dlouho, ale mozna budeme mit pristup k netu az na konci naseho pobytu na PNG. Nase SIMka v telefonu tu nefunguje. Ve Wanangu budem pracovat na projektech, ktere si nejak vymyslime a vyberem. Na kazdem projektu bude pracovat 1 cesky student, 1 papuansky student a jeden parataxonom, tak uvidime na cem budu nakonec delat. Od zitrka zacne nase bisketova strava, maso pry bude jen kdyz se Papuancum podari neco ulovit.