Praktika ve směs vypadaly tak, že jsme v pondělí dostali 60 stránek návodu, dat a map a popis toho co máme za 14 dní odevzdat a odprezentovat. V dopoledním předmětu to šlo lehce, úkol byl jasný a navíc jsme byli dostatečně směrováni. Zato odpoledne, úkolem bylo napsat management pro 140 ha lesa (v 6 lidech). Už ta plocha dávala tušit že nás učitel jen tak nenajde. A opravdu, potkali jsme ho ve až středu a řekl nám, že jsme jsme začali úplně špatně . No nic, v 6 jsme to v lese zabalili, dojeli ke mně na byt, uvařili večeři a dělili na tom do půlnoci. Musím ale říct, že to naši skupinu značně stmelilo a další dny ubíhaly mnohem lépe a s jasnou představou. Další týden jsme se tedy rozdělili na dvojice a každá si vzala pár hektárků na nejjemnější dopočty a jakž takž jsme vše dali do kupy. Mimo to jsem se potřebovala připravit na END-CLASS party a ve čtvrtek tedy vyjela do ulic nakoupit potraviny....budu péct koláčky.

        Recept jsem stáhla Kolibříkovi, přeložila do holandštiny a nesehnala skoro nic . Pro droždí jsem objela 3 markety, pak 4 pekařství a nakonec jednu paní pekařku tak moc prosila, až mi je od někud vytahla. Mák je tu zakázaný a tak jsem se ani nesnažila. Povidla jsem našla hned..jenže ouha, ač byly na obalu švestky a název seděl, tak po otevření se obsah povidlům ani nepřibližoval. Zajela jsem tedy pro další tvaroh a "povidla" povečeřela na chlebu. Těsto krásně kynulo, stihla jsem při tom dodělat prezentace, vytiskla a zamířila tvořit koláčky. Mačkala jsem, zdobila..těsto kynulo a kynulo. Nakonec jsem jich měla 286, při pečení ještě krásně natrénovala přednes  prezentcí a v půl druhé padla do postele. Ráno bylo krušné...přednášeli jsme jako třetí...a nakonec to nedopadlo špatně...byli jsme moc chváleni. Naše kakaové semenáčky a jejich distribuce pomocí mikropropagace (Andrés) , polynomial gardens (já) a socioekonomické zhodnocení (Will a Leonardo) byly perfektní (jen doufám že podobně dopadne i paper). Mírně jsme však přetáhli a já jen letěla do další učebny, moje grupa tam ale nebyla . Už tak jsem přišla pozdě a byla hned odchycena profesorem..a kdo že přednáší. Bohužel já, a tak jsem hned byly vlečena na stupínek a musela hodit kostkou...já smolař hodila 1 a musela tedy přednšet jako první. Což o to, prezentovat jsem zvládla v klidu, ale s napětím pořád pozorovala dveře...přece mě v tom nenechají?? Nic.....první otázku jsem odrazila, druhá padla také do mých "hektarů" ale o odpovědi na 3. jsem neměla ani tucha. V tom se ale otevřely dveře a vešel Maxim...přehrála jsem ladně otázku na něj, s tím že právě vchází odborník na ekonomiku. UF UF...dostali jsme nádherných 8,7 bodu.

    Pak už jen cesta domů pro koláčky a zbylo pár minut na přípravu stolů u naší profesorky doma. Nakonec přišlo dost lidí a večeře byla super. Úplně všichni se snažili vytáhnou a přinesli něco speciálního ze své země. Ariana připravila dýňovou polívku pro všechny jako předkrm. Měli jsme plno různých vín z rúzných koutů světa. Z věcí co mi chutnaly nejvíc bych vzpomněla: Etiopské sušené maso s divnou krupičkou (něco jako kuskus ale hodně tmavé), opečenými platanos ("banán"), filipínské těstoviny a  španělskou tortilu .... byla toho spousta ale všichni jsme ochutnali všechno. Moje koláčky šly naštěstí na odbyt (a půl se snadla při odpoledních prezentaích)...při odchodu zbylo jen pár a ty si rozebrali lidi na snídani. Já zase vyzískala kus tortily a porci etiopského masa na oběd. Po návratu nad ránem opět nastal můj pracovní neklid a do 7 jsem vyhodnocovala sýkory. Ani mi to nevadilo neb v těsně před ulehnutím do postele jsem zjistila, že jsem přeci jen skončila mezi vyvolenými a pojedu na Papuu (JUPI JUPI). Večer jsem to tedy šla ještě oslavit a zkouškový týden mi tedy krásně začal.