...dá se to ale zvládnout. Aktivity během hodin se hodně střídají. Máme rozděláno současně víc projektů a tak to není jen o tom sezení na přednáškách. Na jeden projekt jsem se přidala ke klukům z Brazílie a jednomu Thaiwanci a společně budem řešit problematiku produkce kakaa. (do teď jsem netušila že nějaký je). Spolu s Mrcelou (Španělsko), Adrianou (Norsko) a Angelinou (Franice) děláme review vlivu organických postupů na kvalitu chleba. S Davidem z Ghany zase problematiku požírů na lesní ekosystém po celém světě, atd. Je toho spousta, plno čtení a hlavně diskutování. Třeba se to časem zlepší, ale pomalu se vzdávám naděje na vyhodnocení  magisterky tady.
    Ale na dnešek hlásili pěkné počasí a tak jsem si naplánovala výlet. Počasí jim vyšlo, ale nějak jsem se zapomněla podívat kolik hlásí stupňů a maličko jsem mrzla. Cestou jsem se pilně držela rad Stopařův průvodce Holandskem. A vyrazila jsem tedy kolmo k prvnímu "hitch spotu" ve Wageningenu směr Apeldoorn. Zastavilo mi 5. auto (2 minuty) ale pán jel jen s dcerou na koně na začátek města, takže jsem šlapala 4 km do centra. Pak jsem velmi úspěšně našla další spot a čekala jen 6 minut. Ve Zvollen jsem tedy byla v 10 a měla dost času projít celé město a trhy - a koupila si 3 makrely za 1,50. Kus jedné jsem poobědvala a opět jsem vyrazila na stop - tentokrát do Kampen. Tady jsem čekala asi 10 minut.
Konečná trasa mého výletu

Kampen (kam jsem původně ani nechtěla) mě uchvátily a tak jsem se tam maličko zdržela. Nádherný město s hradbama a přístavem plným plachetnic (tady jsem si koupila kraba a garnáty a pomalu začínala páchnout rybynou). V Kampen jsem měla štěstí, zastavilo mi 3 auto a vzali mě až do Hardvijku po poloostrově. Pomalu se ale začínal zvedat vítr a tak jsem prohlídla jen centrum a snažila se dojet včas domů.
Kampen poort
Do Apeldoorn to bylo fajn...lidičky znali Čechy dost dobře, hodně jsme si popovídali a vzali mě až na další nájez i když to byla zajížďka. Dobře jsem se dostala i do Ede ale paní jela jinou cestou, kterou jsem neznala, vysadila mě v cenrtu a já byly ztracená. Nicméně jsem alespoň zašla do několika kostelů a nabrala směr od oka. Ede je velké asi jako Plzeň ale trefila jsem se. Po 3 km jsem narazila na hlavní silnici domů (jen jsem si nebyla jistá jestli je to ta správná a jestli se shledám se svým kolem). Vyšlo to, po 7 km jsem uviděla budovu univerzity a pak našla i své kolo a šlápla do pedálů abych už byla v teple.