Tento rok jsem slavila Velikonoce velmi poklidně a pohodově. Popravdě jsme začali už v pátek, kdy jsme s Legim vyrazili na celodenní výlet do Toohey a Mt Grawatt forest. Vyrazili jsme v 7 ráno a zpátky jsme se vrátili poměrně uťapkaní v 7 večer. Popravdě, i po tak dlouhé době tady stále nechápu, jak je možné že ve velkoměstě najdete takový kus lesa s veškerým divokým zvířectvem, a přitom vzleyete na vršek kopce a téměř vidíte do oken mrakodrapů v centru. No každopádně jsme si procházku užili a cestou jsme si chtěli dát pivo Toohey, ale záhy jsme zjistili, že všechny obchody jsou ve svátky zavřené.

Velikonoční sobota se pak nesla pro mě v duchu kávovém a pro Legiho v duchu pracovním, protože jsme se vydali ke kamarádce pomoc se zahradou. Takže Legi sekal a sekal a trávu uklízel, a větve odnášel ... a my měli dovoleno koukat se, klábosit a popíjet kávu. Pracovní úsilí se nakonec protáhlo do celodenního úklidu a ještě do návštěvy u sousedů kamarádky. Což jsou staří angličané, kteří se přistěhovali do Austrálie před válkou. Neminulo nás dlouhatánské vyprávění, přerusované tím, jakže krásný pár to jsme, jak jsme hodní, že jsme jim staříků přišli taky pomoct.  Zároveň jsme se nevyhnuli samozřejmému podvečernímu čaji s jejich dětmi, kterým jsme pomohli vynosit půl půdy. Dorazili jsme domů až v 7 večer a já jsem se hned pustila do těsta na mazance a do vajíček. Nakonec se mi obojí poměrně vydařilo. Teda až na první mazanec, který vzešel z trouby poněkud přičmoudnut :-). Legi ale prohlásil, že ten první a druhý jsme jako mi dva :-). Takže jsem nakonec na zítřejší oslavu nesla mayance jen 4, a jeden přičmoudlý jsme si nechali doma sami pro sebe, protože jsme zjistili, že mu tmavá barva na chuti neubrala. Mezi kynutím jsme ještě spáchali vajíčka zdobená cibulí, pečené kuře a spoustu pečených brambor na zítra.

V neděli jsme časně ráno vyzvedli Chrise, Lizu a děti u vlaku a vrátli se domů uspořádat velikonoční honbu za vajíčkem pro Yukiho (syna našeho Japonského pronajímatele domu). Yuki vajíčko sice našel perfektně, a hodně jsme si to užili, ale pak byl hodně znechucen tím že vajíčko je pravé a ne čokoládové. Na oslavě u Francescy se nás nakonec sešlo 10, a hodně dobře jsme se pobavili. Cestou domů jsme se ještě stavili s Legim v bazénu zaplavat, a natrhat vrbové proutky.

Velikonoční pondělí bylo velmi líné a proválené v posteli, ale přesto jsme spáchali tradiční jehněčí na mátě a vyrazili na odpolední lov kešek - a večerní lov pavouků. Ještě před poledním, jsme ale zvládli uplést pomlázku a tak jsem dostala i lehce vyšupnuto. Jen tak, abzchom dodrželi tradici - stejně tak jako jsem ve čtvrtek vařila tradiční špenát s vajíčkem.