Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pastevecká praxe

10. 10. 2007
Na pasteveckou praxi jsem vyrazila přímo z Plzně od Karla Makoně. Vláček mě vysadil v 9 hodin v Hostouni na nádraží a já už viděla podobně postiženou holčinu...taky táhla krosnu a netušila co ji čeká. Ještě než nás stihli vyzvednou, zjistila jsem že se jmenuje Kristýna a opravdu s ní strávím následující dny. Franta Groessl dorazil za chvíli a už jsme si to šupali směr Štítarský kopec.

Obrazek

Byla jsem nadšená, bylo to tam ještě hezčí než jsem doufala. Teepee pěkně u vody (to jsem blbec ještě netušila jaká od ní bude zima) a ovečky ve výběhu. Jen co jsme se ubytovali a něco pojedli, tak jsme se poprvé pokusili vyhnat ovce na pastvu. Bylo to fajn ....prvních 20 metrů, pak jsme ovce skoro 2 hodiny nemohly najít, propadaly jsme zoufalství a nakonec je úspěšně sehnaly na pastvu (naneštěstí byly úpně všude, po dvojicích a skupinkách). Druhý den ráno nám ke stádu přibyla dojná koza Sofie a já vstávala o chvilku dřív abych ji podojila. Až zpětně jsem se dočetla jak ji dojit...ale naštěstí fungovala i na obyčejnější praktiky, tak jak jsem byly zvyklá od koz u koní. Stačilo uplatit koukem chleba, odchytit a uvázat (k pevné věci ). Dojení šlo už samo, ale jak říkám mám v tom tročku grif)

Obrazek

Během dalších dnů probíhala pastva podobně, jen hledací doba se zkracovala až na nulu. Vždy jsem ovce rychle našla, seřvala, pleskla proutkem a zakorigovala zpět na svah. Tak jsme v poklidu prožívaly několik dní. Jenže pak jsme se musely přestěhovat do Nemanic, kde jsme pásly orchidejovou louku. Výhodu to mělo jednu..byl tam les a hoodně hub (a tepleji)... ale zase zjišťování hierarchie stáda. Ovečky byly moc hodný, ale zato ty kozy...strašný stvoření. Lezlo to všude...nejraději do lesa a já se jim marně snažila vysvětlit, že lesní pastva je od Marie Terezie zakázaná. Ale zvládly jsme to a po 3 dnech jsme se stěhovaly zase na Štítarák.
Obrazek Přituhlo nám, celý den lilo, po ránu mrzlo a my zjistily, že akátem se  topit nedá. Až teď jsem se přestala koupat v Radbuze, ne že by její teplota klesla pod normálních 7 stupňů, ale vylézt z vody do mrazu ... není o co stát.
        Ve středu se nám ztratila Amála (vůdčí ovce). Nic nezmohlo volání, hledání ... jenže odešla sama a tak jsme nebyly tak nervozní. V poledne jsme zahnaly, zkusily znovu obejít všechna míst obvyklá zdrhací místa (tedy všechny jabloně a hrušně v okolí) a stále nic. Když už jsme se chystaly večer zahnat a psát Frantovi, že jsme jí ztratily, tak se objevila. A rozmnožená.... prostě se jen odešla obahnit .


Obrazek

 

 

 

 

Pohled do údolí







Obrazek

 

 

Můj ranní úlovek

 

 

 

 

 

 

Ubytovaly jsme ji tedy k velké nelibosti Sofie v jeskyni a dál pásly i s jehňátky bez větších nehod i když se nám tím opět překopala hierarchie a Amála se vzdala své role panovnice.         Tedy krom toho že jsem přišla o svůj milovaný foťáček ... ale měl krásnou smrt volným pádem a paměťová karta zůstala.

A nějaké ty rady navíc:

  • Vybavit se gumáky , pláštěnkou a teplým spacákem
  • Stále mít nastražené pastičky na myši, nebo si přilákat kočky (ne obojí dohromady)
  • Věšet jídlo do výšky a zavírat do plechovek
  • Utelké ovce hledat nejdříve pod nejbližším ovocným stromem
  • Ovce co špatně dýchá a je obtloustlá není stará a nemocná neb březí :-)
  • Hlídat si vůdčí ovce (to nejlépe zjistíte pozorováním a nebo od předešlých pastevců) a být rychlejší než ony
  • Nepouštět foťák ze skály :-(

S tím jak topit akátem neporadím...jestli to někdo víte, tak se ráda pro příště ponaučím. Do té doby.....vařte venku co to jde - jestli si nechcete připadat jako klobásky v udírně.

Chtěli by jste taky bý pastevcem? Tak koukněte do Libosvár.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář