V pátek ráno jsem se probudila po 14 hodin trvajícím spánkovém komatu. Musím říct, že učení ornitologie na Vomáčce bylo poněkud náročné. Byla jsem ale odpočatá a plně připravená na setkání s mimozemšťany, kteří mají dle všech posledních zpráv přistát někde na Butově. Nezbývalo mi nic jiného než se pořádně zabalit, nakoupit trochu jídla a vše potřebné vybavení. Rýsovací potřeby, pastelky, GPS, mapy ... hlavně plavky a ruční a opověď na nejdůležitější otázku Vesmíru. V odpoledních hodinách jse se sešla s Kolibříkem, Fuňou, Kubidlem and Pájou ve Stříbře. České dráhy opět nezklamaly – ale i kluci měli s odlovek keší trošku problém a tak se půlhodinové zpoždění nakonec vyrušilo. A tak spěcháme ny Butov abychom setkání s mimozemskými bytostmi nepropásli.

Všechna výcvikavá videa si můžete najít na YouTube zde

Další spousta fotek z akce tady

Naš první mise zněla jasně. Najít místo přistání létajícího talíře, cestou najít mimozemské peníze, naučit se jazyk ufounů a vyměnit s nimi peníze za jeden z jejich vzácných křehkých artefaktů. Pak se co nejrzchleji vrátit do tábora se všemi (povolené je úmrtí a ztráta jednoho člena posádky) členy. Mise byla skvělá, světelné fosforeskující značení sem tam špatně viditelné. Čím to, že se jazyk mimozemšťanů velmi podobal španělštině? Kluci jsou v misi ruce nohy a já moze. Jde nám to docela dobře. Misi ukončujeme jako 4. Se 30 minutami ztráty na první tým. Navíc se nám vede rozpoznat i 4 z mimozemských bytostí pohybujících se mezi veřejností. Je třeba si na ně posvítit UV světlam a hned se jim rozzáří nehty (v noci si pak zkouším UV lak i na své vlastní nehty – funguje to skvěle).

               Zítra se pokračuje poměrně brzo a tak se pro proštudování dalších návodů k misím odebíráme na kutě. Celodenní sledování zpráv o ufonech mi leze na mozek. Po dlouhé době se mi zdají sny o něčem jiném než o Papui. Ráno jsem celá nažhavená do práce a misí. Jen do vodz se mi nechce a tak první úkol necháváme plavat Kolibříka a Fuňu. Jedna z mimozemských lodí totiž ztroskotala na blízké přhradě a naším úkolem je vylovit trosky vraku a v nich najít černou skříňku s návodem na záchranu (Starship Rescue Pack). Podle návodu se rychle pouštíme do stavby náhradní mezihvězdné lodě. Stavba nám jde, odlety už nikoliv. Posádka našeho hvězdného komanda při startu několikrát uhořela než se jí povedlo odletět na sousední planetu. Nakonec se přeci jen můžeme vydat dál do vesmíru. Dostáváme mapy souhvězdí s popisem jejich misí a rzchle sedáme do auta a míříme do najít Kouzelné kuličky do souhvězdí Štíra.

Jde nám to. Terénem si volně poklusaváme, strmá údolí překonáváme hravě a tajemství kuliček se nám vede rychle objevit. Naše první keš a splněná mise je na světě. Rychle tedy míříme zachránit Zemi do Sluneční soustavy. Zde se ale ztrácíme. Najít jednotlivé planety je problém. Já a Pája nakonec nalézáme Mars a já přicházím se vzorečkem pro výpočet souřadnic dalších planet. Problém veliký, planety od sebe hodně daleko a člověk se nachodí jak blbec.  Nakonec sedím u Slunce p ap řekresluji souřadnice a přepočítávám vzdálenosti. Najít první tři planety se nám vede se dvou hodinovým zpožděním. Zachránit Zemi už je tedy nutné, abzchom nelřisli o veškeré body. S azimutem -6° si ale nevíme rady. Zkoušíme mínus od Marsu, od 0, zkoušíme mínus ignorovat. Zemi ne a ne najít. Se vzdáleností 336 metrů se člověk lesem opravdu naběhá. Zemi máme po 3,5 hodinách přestože její nalezení mělo zabrat hodinu. Dost rozladění se odebíráme do souhvězdí draka, kde nás čeká skupina mimozemských potrvor hlídajících schránku s pokladem. Náš úkol je jasný. Najít mapu jejich orzmístění. Každá nestvůra vidí do 180° a tak se k nim musíme plížit přímo zezadu, nespustit jejich čidlo a zaktivovat je tak, aby nám vydali souřadnice. Koumáme nad tím dlouho. To že tam jsou diody, do jejichž středu musíme přiložit geocoin a tím získáme číslo je nám jasné po chvíli. Na to že musíme do otisku ruky přiložit svou ruku a spojit tím obvod je taky zřejmé, ale nějak se nám nevede nblokovat si pohzbová čidla potvůrek. Nicméně vede se a cílová schránka nás uchvacuje. Paráda, paráda. Naše nálada stoupá o 100%.

S vervou se pouštíme do další mise. V nedaleké vesnici totiž farář Kulička zažil nedávno také jedno setkání s mimozemšťany. Tak se lekl, že upustil svůj růženec. Nejdříve jsme tedy musili najít cestu od kostela do polí k jeho růženci. Na růženci pak přečíst zakódovanou souřadnici mapy hvězdné oblohy. Tady jsme ale skončili. S modelem globu v ruce jsem měli přesně 15 minut do povinného výcviku na Základně hvězné pěchoty.

Výcvik byl skvělý – tradiční troška lanování, prolézání laserovou stěnou, zabíjení UFO ručníkem poté co se točíte a čučíte do nebe, přenášení brambůrků na brčku (zde jsem využili křehký artefakt z prvního dne a zjistili proč jsem si ho neměli rozdrobit - nejen já, ale i mimozemské věci jí jen celé brambůrky J), pak skvělý běh do kopce – zdůrazňuji KOPCE. Jo a super běh na gumicucích = zjišťujeme že máme v týmu tahouna Fuňu. No a jedním z nejlepších byly vesmírné nemoci. Jakési beštovice v podobě dvacetníků nalepených indulonou na tvář, a  kterých se lze zbavit jen pohybem mimických znaků. Po spněné všech výcviků se už jen snažíme rozluštit hvězdné poselství a několik vyslechnout několik dalších radiokódů. Při půlnočním vyhlašování zjišťujeme, že jsme nebyli poslední, přestože se nám druhá mise tak moc nepovedla. Lidstvo nezachráníme, nicmeně jsme si to skvěle užili. Zbytek noci geotlacháme a ráno mě kluci vezou na vlak. Bohužel pozdě, takže já zůstávám další dvě hodiny ve Stříbře, dávám si skvělé Espresso, drtím frázová slovíčka v kteréžto aktivitě pokračuji i během dalších dlouhých hodin ve vlaku a při tradičních zpožděních.